Z historie Lukostřelby

Tibetský trojúhelníkový terč

Ačkoli v cestopisných filmech a na fotografiích je tibetská lukostřelba tu a tam k vidění, obecné povědomí o ní je mlhavé. Víme, že tibetští lukostřelci se neúspěšně bránili čínským kulometům, když byl Tibet násilně obsazován Čínou. Víme, že se střílí na poměrně velkou vzdálenost…., ale tím naše vědomosti víceméně končí.

Lukostřelecká veřejnost se s touto specifickou disciplínou mohla seznámit minulé léto, kdy čínská vláda uspořádala mezinárodní soutěž v provincii Qinghai- tibetsky Amdo.  Respective v její části Jainca.

Disciplína se střílí nejméně 1100 let a pochází právě z provincie Jainca. Lukostřelba se provozuje na trojúhelníkový hliněný terč 70cm široký a 80 cm vysoký a umístěný na zemi. Uprostřed se nachází svislá tyčka zvaná Jiama, což znamená stupnice. Čím výš je zásah umístěn, tím větší má bodovou hodnotu. Pokud někdo zasáhne vrcholek hůlky, stává se vítězem. Při zásahu střelci přetančí k terči a všichni radostně povykují. Střílí se asi na 70m.

Celá soutěž má ráz souboje. Většinou proti sobě soupeří dvě vesnice. Lukostřelecký souboj má historickou i duchovní podstatu. Tibeťané věří, že luk a šípy, kterými lama Palgye Dorje zastřelil posledního protibudhistického krále  dynastie Tubo Lang Darmu jsou pohřbeny právě v horách Lo Dorjedrak v Jaince. V těchto horách stojí i pagoda věnovaná Palgye Dorjemu.

Střelba šípů na pole má přinést větší úrodu a Tibeťané rovněž umísťují na vrcholy hor šípy ozdobené stuhami a pětibarevnými modlitebními praporky  jako modlitební prostředek.

Duchovní základ má i zdobení šípů. Červená symbolizuje energii a vášeň, žlutá vznešenost a prosperitu, černá sílu a čest, modrá toleranci , zelená naději a klid

Po pádu dynastie Tubo se z vojáků v pevnostech stali rolníci , ale lukostřelbu provozovali i nadále. Pokud se chce nějaká vesnice sejít s jinou, nejlepší záminkou je lukostřelba. Lukostřelba slouží k navazování i udržování vztahů.

Během utkání je povoleno soupeře rušit hlukem a urážet ho. Soupeři tropí nepředstavitelný hluk a všemožně se snaží střelce znervóznit. Věří , že jenom ten, kdo udrží svůj vnitřní klid, zaslouží si stát se vítězem. Rovněž poražení jsou ponižováni , tupeni a centrem posměchu. Ovšem jenom do večerní oslavy, kdy si vymění přípitky a ženy baví střelce zpěvem a tancem.

Pro mezinárodní soutěž se používá pětibarevný terč a je velice obtížný