Z historie Lukostřelby

Exkurze do Paříže

Poslední zářijový den jsem sedl do letadla a vypravil se do Paříže. Tento mimořádný zážitek mi byl umožněn díky laskavosti Raphaela Rambura, pravidelného návštěvníka Letního Naadamu , střelce klubu Saint Prix a kamaráda. Do Paříže jsem vyrazil i předchozí den, protože Rampepurda to popletl a napsal mi, že mě čeká ve čtvrtek. Naštěstí jsem zkontroloval datum na letence.

Z letiště jsme v radostné náladě vyrazili do obchodu, kde Raph nakoupil žáby a šneky, které pak večer uklohnil. Coby genetický černoch jsem byl v obchodě mezi svými. Rodina hostitelova byla přátelská a zatím optimistická. Kdyby tušila, že tatínek si přitáhl na několik dní kamaráda alkoholika, který navíc hulí jednu od druhé a bude tatínka kazit, radost by je rychle přešla.

V sobotu dopoledne Raph naplánoval prohlídku Paříže. Z časových důvodů většinou exteriéry. Notre Damme, Louvre a další pamětihodnosti. Po celé trase jsme byli obtěžováni tmavými stánkaři, kteří všichni prodávali ajfelovku. Nebo loudili prachy pomocí fingovaného petičního archu. Jeden loudil česky.

Pomalu jsme poobědvali škeble v Belgické restauraci na Champs Elysees a odebrali se na Trocadero.  Na Eifelovku jsme nelezli, jenom jsem si ji pohladil a i Raph vyjádřil svůj vztah k monumentální konstrukci.

Vlakem jsme odjeli do Ermontu, kde proběhlo moje seznámení s tradiční disciplínou Bersault. Soutěž byla klubová a probíhala v klubovně klubů Ermont a Saint Prix.

Bersault:

Tato soutěž se ve Francii střílí beze změny více než 800 let a pracuje se na jejím zapsání do kulturního dědictví Unesco.  Střílí se jednak jako soutěž klubová , ale i celostátní. Celostátní soutěž má svůj vrchol ve slavnosti zvané Bouquet Provincial , probíhá v květnu a jak jsem pochopil, tradičně ji pořádají právě kluby Ermont a Saint Prix.

Při této příležitosti se sjede několik set klubů z celé Francie – nejstarší je klub Soissons založený v roce 825- a po mši svěcené biskupem pochodují pod svými zástavami na střelecký stadion. Předávají se vázy, z nichž jednu předává President Republiky.

Soutěž je velice tradiční a ritualizovaná a existují k ní velice přesná pravidla.

Základem jsou dva terče o průměru 60cm vzdálené od sebe 50m. Dráha mezi nimi se nazývá  „Cesta Králů“ a nesmí se po ní chodit. Po obou stranách cesty je stromořadí. Chodí se kolem po jiné cestě.

Střelci přistupují jednotlivě na stanoviště, pozdraví terč i ostatní střelce a vystřelí jeden šíp. Po odstřílení se jde na druhou stranu a totéž probíhá opačným směrem. Opakuje se do té doby, než někdo zasáhne prťavoučký terčík uprostřed .

V tu chvíli se všechno přeruší, terčík je sejmut a kapitánem companie předán i se šípem střelci se slovy :“felicitation chevaliere“  . V dřívějších dobách bývalo zvykem šíp zlomit. Pak se všichni odeberou na drink a radostnou událost oslaví. Následuje výměna terče a všechno nanovo.

Bodován je velký (6Ocm) terč 1 bod, malý terč (Asi 12cm) za 2 body a malinkatý terčík Chapellete za 3 body.

Střelci používají specielní styl míření, typický pro tuto disciplínu

Zajímavostí byl malý dobrosrdečný pán s plechovou kasičkou, který s ní čas od času zachrastil , načež přistoupil některý ze střelců a s velikou radostí vložil do kasičky minci.

Zevrubně jsem tento zvyk prozkoumal a zjistil, že se jedná o pokutu za faux pas. Prohřešky proti zvyklostem, které jsem soustavně páchal, neznalý zvyklostí. Jelikož jsem byl hostem klubu, platili to za mě střelci. Radost měl pokladník i jednotliví střelci, neboť mohli být klubu užiteční.

Po večerním seznámení Francouzů s Českým kulinářským uměním  prostřednictvím bramboračky a kuřete na pivě byla ruská pitka. Pražské Větve IQ60 slavnostně obdrželi klíč od klubovny Compagnie d’Arc d’Ermont a instruktážní video k Bouquet Provincial a Bersault

V neděli 3D v režii klubu Saint Prix. Klub vlastní jeden ze tří parcourů v Paříži a okolí a údajně nejlepší.

Soutěž probíhala pod hlavičkou FTAA (francouzský ekvivalent ČLS) a byla vyžadována licence. Uznávají jakoukoli licenci vyjma EAA, kterou neznají.

Nálada byla velice přátelská a prezident klubu osobně vyvěsil vlajku Pražských Větví IQ60 na klubovnu. V provozu bylo občerstvení se vším možným.

Dopoledne proběhla soutěž podle pravidel IFAA. Maximální vzdálenost 52m. Pokud střelec mine, jde na bližší metu, ale hodnota zásahu klesá úměrně počtu pokusů. Ty jsou tři.

Po obědě, při kterém se pilo víno se střílelo jiným systémem a sice dva šípy ze dvou nejvzdálenějších met a na jiném okruhu. 14 terčů bodovaných jako u nás.

Střílelo se na pazourkovém kopci mezi hřbitovem , vojenskou základnou a pétangeovým hřištěm. Kopec byl porostlý tisy, píchavou cesmínou a jedlými kaštany, které nám v horku padaly na hlavy, takže tradiční baret měl své opodstatnění. Střelba pekelně těžká.

Následovalo vyhlášení , odměnění a mírná pitka. Zajímavé bylo, že první se vyhlašovaly děti. Já se umístil na pěkném prvním místě.

Z toho vzešlo veliké veselí, protože jsem byl v kategorii sám, ale po sečtení výsledků se zjistilo, že bych byl první i v jiných kategoriích, neboť víc bodů měli jenom asi tři compoundisté. Nutno dodat, že compoundy měli holé a vypouštěli z prstů. Vypouštěč jsem nezahlédl.

Jako host a cizinec se v žebříčku neobjevím, ale byl učiněn mocný krok k uznání tradičních luků jako regulérní kategorie.

Moc pěkná lukostřelba a Češi jsou i nadále zváni a vítáni.

Velice děkuji hostiteli Raphaelovi a jeho rodině a rovněž klubům Ermont a Saint Prix za jejich nebývalou pohostinnost a doufám, že je u nás i nadále budeme pravidelně vídat.

Mýša