Stručný popis patrně nejstarší evropské terčové střelby
Francie je patrně jediná Evropská země s nepřerušenou lukostřeleckou
tradicí. Pořádání lukostřeleckých soutěží je doloženo až do raného
středověku. Nejstarší lukostřelecké společnosti se nacházejí
v Picardii. Například COMPAGNIE D’ARC DE SOISSONS byla založena v roce 825 a je na to náležitě pyšná.
Tradičních disciplín znají současní Francouzi několik, ale právě
Bersault je z nich nejstarší. Střílí se beze změny déle než 800 let a
Francie usiluje o jeho zařazení do světového kulturního dědictví UNESCO.
V současnosti je v platnosti kniha pravidel ze 17.stol.
Střelnice pro Bersault je skoro v každé obci. Jedná se o obecní
vyžití a běžnou volnočasovou aktivitu, jako u nás fotbal. Zajímavý je
ovšem hlavně spolkový život.
Tradiční lukostřelba je provázána s náboženstvím a velice
ritualizována. Celý lukostřelecký étos je vnímán velice vážně a jeho
porušování se nejenom že netoleruje, ale ani nechápe. Vůči hostu jsou
lukostřelci shovívaví, pokud nemají dojem, že to dělá naschvál
z nedostatku respektu. Je zakázáno kouřit v klubovně, chodit do klubovny
s lukem s napjatou tětivou ……to jsem udělal a všichni začali zoufale
křičet, jako bych si sedal do barvy…na střelnici mluvit sprostě,
vstupovat do prostor se zvláštním režimem………Lukostřelba je provázána
s kultem Sv.Šebestiána a existuje i zvláštní lukostřelecký řád. Na
lukostřeleckých slavnostech jsou nošeny mobilní svatostánky
s vyobrazením Sv.Šebestiána. Pokud střelci dělají průvod, jako třeba
slavnost Buquet Provincial- v čele průvodu kráčí nejvyšší sehnatelná
duchovní autorita až po Arcibiskupa.
Střelnice pro Bersault je víceméně typizovaná. Zahrnuje klubovnu a
vlastní lukostřeleckou zahradu. Klubovna poskytuje zázemí. Je v ní
možnost občerstvení, odpočinku a většinou i minidílna na údržbu
základního vybavení. Tětivák, lepička na šípy atd. V klubovně jsou
rovněž vystaveny sportovní trofeje, upomínkové předměty (talíře
z Buquetu Provincial) , klubová kniha a zástavy compagnie. Základní
vybavení baru a ledničky je doplňováno ze spolkových prostředků.
Lukostřelecká zahrada má podobu aleje. Sestává ze dvou terčů
vzdálených 54m od sebe. Cesty králů a cesty rytířů. Cesta králů spojuje
oba terče a je zakázáno na ni vstupovat ,vyjma slavnostních
příležitostí. Vyjímkou je dětská meta v polovině cesty, která je ovšem
prostorem viditelně jiného charakteru.
Střelci se pohybují po cestě rytířů. Cesta je občas krytá, takže se
dá střílet v každém počasí a střelci jsou kryti před šípy živým plotem,
nebo zábranami. Takto se dá dojít během střelby až k protilehlému terči,
aniž by byl střelec ohrožen.
Hry Bersault mají několik podob a několik úrovní ceremoniality, ale
některé prvky jsou obecné. Při všech typech soutěží se střílí jenom
jeden šíp. Střelec si stoupne na metu 50m od terče , smekne a pozdraví
ostatní a ti mu odpoví. Potom vystřelí šíp a po cestě rytířů opustí
střeliště. Ve chvíli, kdy všichni vystřelili šíp se střelnice viditelně
uzavře a po dobu soutěže na ni nikdo nesmí vkročit. Uzavřen je i prostor
dopadu šípů.
Do prostoru terče je povoleno vstoupit až poté, co poslední střelec
hlasitým zvoláním ukončí kolo. Poté jsou zapsány zásahy a střílí se
stejným způsobem zpět.
Situaci na střelišti lze od terče sledovat pomocí velkého zrcadla.
Na cestu králů lze vstoupit při zahájení oficiálních soutěží.
Mistrovství Francie, mistrovství kraje, oblastním přeboru, nebo jiné
mimořádně slavnostní příležitosti. Na cestu vstoupí slavnostně oděný
vlajkonoš pořádajícího klubu následován ostatními vlajkonoši a postupně
skloní před oběma terči spolkové zástavy a pozdraví je. Potom je na
slavnostním místě vystavena vlajka pořádajícího klubu a hry jsou
zahájeny. Je to něco tak přirozeného, že když jsem před lety vybalil
vlajku Pražských Větví, prezident se vůbec nedivil a okamžitě ji šel
vyvěsit. Stejnou zálibu mají i v šerpách.
Porušování etiky se okamžitě trestá peněžitou pokutou, za kterýmžto účelem je na místě přítomen i příslušný hodnostář.
Ve Francii je povoleno střílet tradiční disciplíny jakýmkoli typem
luku, takže skladba střelců v podstatě odpovídá skladbě střelecké
komunity. Ale na disciplínách je patrné, že byly původně míněny pro
dlouhý luk.
Terč je kruhový a má průměr 477mm. U terče slavnostního jsou jenom tři zóny, u terče soutěžního 4. Jsou bodovány 1,2,3 a 4 body.
Na rozdíl od našich zvyklostí, pokud se šíp dotýká čáry, je zapsán jako nižší skóre. Výjimkou je „noir“, kde stačí zásah plochy
Vnitřní kruh má průměr 123mm a nazývá se „Chapellet“ v něm je černý
kruh o průměru 40mm zvaný „noir“ a v něm ještě 10mm „la mouché“.
V základní soutěži se střílí 40 šípů a vítězí pouhý součet bodů.
Francouzský rekord je v této disciplíně 160 bodů. Tedy plný nástřel.
Například v klubu Ermont ho dosáhl lukostřelec s dlouhým lukem v roce
1932. 40x za sebou trefil na 50m 4cm terč.
Při každém zásahu „noir“ je střelba přerušena a rituálním způsobem
je vyměněn celý střed terče. Střelec je hrdinou a je oslavován a
veleben. Střed terče dostane na památku a všichni soupeři se mu na něj
podepíší.
To je ostatně druhým možným způsobem hodnocení- počet zásahů noir.
Pokud i v tom dojde ke shodě, je rozhodující bodový rozdíl a pokud je i
ten stejný, hodnotí se lepší zásah. Ten je měřen zvlášť k tomu
konstruovaným mikrometrem . Střed vstřelu od středu terče.
Rovněž jsme zažili soutěž družstev. Zde se hodnotil lepší zásah a
počet vítězství družstva. Pokud jsou soupeřící zásahy ve stejné
vzdálenosti od středu, platí že nahoře je víc než dole a vlevo je víc
než vpravo (analogie s lidskou postavou).
Jednou ročně se koná veliký Všefrancouzský sjezd lukostřelců – Buquet provincial