Reportáže

Krátký cestopis z pera Dr.Zella

Opožděná reportáž „O výletu pana Broučka –teda chci říct o výletu s Pražskými větvemi do minulých století Francie a možná ještě dál …..“

Psáno s odstupem 14 dení rodinné dovolenné , trápení těla jinými činnostmi nežli lukem , snahou zapomenout na lukostřelecký debakl,vyzdvihnout před dětmi svůj tristní výsledek poukazováním na těžkou konkurenci,cizí prostředí ,neznámou faunu a floru,nepřízen počasí a faktem dalších 25 internacionálů za mnou –samozřejmě zbytečně , medaile je medaile ,zlato je zlato a jediný lukostřelecký hrdina je Arni J Tak jsem dětem aspon ve vodě dělal žraloka, v kopcích na kole je pomáhal tlačit a platil smažené sýry s kofolou . Musím zkrátka víc trénovat .

Ale zpět k výletu .Začal zcela v IQ 60 duchu .Dva dny před odjezdem začínají z Prahy prosakovat zprávy o ne zcela jasném termínu odjezdu ,po několika nesmělých telefonátech z pražského prostředí (které neberu jsa před již několik měsíců přesně na hodinu a den naplánovaném odjezdu docela zaneprázdněn) konečně v rozumnou hodinu volá ITA klubák Arni (lehce nalomen přesilou PV IQ 60 ) a ujištujeme se opět o správném dni na který připadá odjezd.Sobota 6.30 hod ,místo -kovárna Radotín .6.30 hod jsem tam a kupodivu i ostatní včetně Pražských větví .A s nimi i výbava pro slušný pionýrský tábor pro 50 dětí. Možná jsem měl vzít dvě auta ! Ale po oželení několika žerdí k několika bojovým zástavám a vlajkám ,omezení počtu stanů na 2 (hlavní společenské Arniho teepee a reservní samotka pro největšího chrapouna ), nabalení jen nejzákladnější US výstroje pro boj v džungli pro Napesku,minimalizaci kuchyňského nádobí na Myšou čerstvě ukovanou pánev a džezvu na kafe se nám nakonec i díky krátkým a prakticky do C ohebným tureckým lukům podařilo vše naložit . Jen těch šípů mají klucí Iqácký jaksi málo –no co asi hodně trénovali a věří si J

7.00 hod vyjíždíme opouštějíc rodný Radotín předsedy za zvuků banja i obsáhlého výkladu veškerého okolí i s jeho vazbami na předsedovo dětství , dospívání , jinošství ,adolescenci ………. Výklad postupně s přechodem různých statních hranic mění námět od zábavných lukostřeleckých příhod v daných lokalitách až po podrobný historický přehled událostí na tom kterém vršku , hradu či planině .Konečně začínám chápat význam slova iqákovat .Chvílemi přepínám na autopilota ze kterého mě čas od času vytrhne mocný ryk navigátora o těžkém údělu piráta . Nekouří se ,to jsem rád , zastavuje se jen na XXL kávu (viz min. reportáže) ,čurání na možným i zakázaných místech , jídlo a čajový obřad .Cesta probíhá plynule ,případné chyby navigátora kontroluje vzadu dvojice Arni –Napeska pomocí US GPS navigace pro boj ve vietnamské džungli.Software je ale nový takže až na malé vyjímky nedochází ke třecím plochám a jediné co nás zneklidnuje je absence jakýchkoliv živých tvorů kromě krav po většinu cesty Francií .Také příroda není uchvatná, o členitosti nemůže být řeč.No nic ještě nás čeká spoustu km a hodně se toho může změnit. Kromě barvy krav a tvaru balíků slámy se nezměnilo vůbec nic. Pro mě osobně byla Francie po této stránce zklamání –vesnice sice někdy malebné (rozuměj ponechane ve stavu jako před Xxxxx lety) ale vybydlené , často úplně bez života .Asi se většina Francouzů přesunula do měst –nakonec tam se i lépe stávkuje . V podvečer kdy chvílí bloudíme v první opravdu pěkné lokalitě St.Germain de Confolens potkáváme konečně prvního Francouze který ale místo typické čapky má červený noc , brunátný obličej a táhne z něho absint (asi) ,samozřejmě neumí anglicky a opilecky plynulou francouzštinou nám líčí cestu do našeho kempu .Vítej Francie země dobrého vína ,jídla ,franzcouzských polibků a jiných radostí světa . Do kempu nas nakonec dovede jiný dobrovolník který nám ukáže cestu svým autem –asi je to přistěhovalec nejspíš slovan.

V zemi Angelik a oduševnělých krásných žen sedí v ošuntělé recepci kempu tlustý ,škaredý a vousatý tvor (je pravda je sobota a i já se většinou holím spíš v neděli ),takže v tomto případě jazyková bariera tolik nevadí a posunky dosáhnu toho jediného co chci –čipu na otevření závory do kempu.Potom už nasáváme romantickou atmosféru kempu , setkání s českými i slovenskými přáteli na cizím uzemí , vybíráme strategické místo na rozložení tábora , polní kuchyně , hamaky…….. Už tomu chybí jen ten správný francouzský gurmánský zážitek .Vzhledem k tomu že jiní členové výpravy již tuto francouzskou zkušenost udělali v nejbližší vesnici –rozuměj pizza a víno servírované

v kvalitním NDR plastu za nekřestanské evropské eura my vyrážíme vozem až do Confolens v představě nakoupení jídla a pítí ze supermarketu na lukulské hody k oslavě našeho příjezdu. Chyba lávky , město je skoro vylidněno ,napříč věkovými kategoriemi nikdo nevládne angličtinou a v supermarketu je zavřeno. Naše touha konečně smočit rty v dobrém francouzském víně ale bije do očí takže šlechetný francouzský restauratér využívá situace pomoci cizincům a za výbornou cenu 8 eur za láhev nám nabízí vysoce kvalitní Bourdeux víno produced v Poznani, Polsko jak si můžeme na zadní straně etikety přečíst (tuto láhev za cenu 1eura náhodou objevujeme v supermarketu zatrčenou na nejspodnějších regálech) Nenecháme se přesvědčit o kvalitě nabízeného produktu a jdeme si koupit zmrzlinu.

Po cestě zpět objevujeme nespočetné množství luk s balíky slámy (je to opravdu země zaslíbená lukostřelbě) a za tichého souhlasu nepřítomného farmáře si jednu vybíráme aby se na další dny stala naším roztřelištěm .

Další den je v očekávání slavnostního zahájení které je až navečer ,proto využíváme prakticky celý zbylý čas k intenzívnímu plánování jak dosáhnout v nejbližších dnech tohoto vrcholného sportovního utkání co nejlepších výsledků .Trochu nám chybí trenér a couch v jedné osobě který by poradil s oblečením na trat, sledoval směr větru a rosný bod ev. nabídl psychické nebo farmaceutické povzbuzení ale bohužel se s tím budeme muset vyrovnat .Jednak v autě už nebylo místo ,jednak takových trénérů je žalostně málo a na všechny opravdu nemůže zbýt. Rozhodli jsme se s tím poprat po svém a vzali jsme si příklad z podobného odvětví sportu oblíbeného ve Francii a sice Tour de France . Prostě vsadíme na jednu kartu a všichni pojedeme na Arniho .Jednohlasně jsme zvolili vítěze ME a my ostatní si rozdělili ulohy –Myša jako vyživový poradce se staral o vybalancovanou stravu ,já bral každé ráno Arnimu vzorky krve a moče abychom se vlezli do dopingových limitů ,Napeska se staral a duševní pohodu šampiona a zodpovídal za vhodné vystrojní vybavení na trat. Karty byly rozdány, role rozděleny ,zkrátka ze základního tábora na vrchol mohl jenom jeden.

Večerní zahájení bylo ve velkém stylu ,vzhledem k tomu že se Myšovi na poslední chvíli podařilo v parku uřezat několik vysoce chráněných dřevin –tak jsem měli i žerdě na suverenně největší počet různých vlajek a zástav ze všech delegací .Jediné co nám chybělo –pro příště-byly hlučné hudební nástroje

,bubny,žestě…Místní podnikatel dokonce pochopil že pro cca 1000 účastníků zahajení stojí už za to překonat přirozenou francouzskou lenost a asi na 3 hod otevřel obchůdek s potravinami .Ze všech potravin se nám nejvíc líbilo víno tak jsme si dali jedno před zahájením a další předseda nese statečně sebou na oslavu velkolepého večera.To ještě netušil že naší delegaci zviditelní v evropském měřítku ještě mnohem lépe .

Kromě předčasného výstřelu a pozorování okolních delegací a delegátek byly proslovy jedna velká nuda která skončila zapálením ohně .Takže večer ještě prohlídka romantického St.Germain a už ženeme Arniho na kutě s La pilula na spaní, klid, duševní rovnováhu , vybalancování energií ……….. *La pilula není moderní výdobytek farmaceutického průmyslu ,je to naopak recepturou velmi stará single malt whisky tříperák –Arni kroutí pysky nicméně co by neudělal pro vítězství.Bohužel nastalo první selhání logistiky –Arni se sice ráno probouzí ve vrcholné formě , ozývá se cinkaní mincí u řeky kde Arni na 40m trefuje do vzduchu hozené 1 eurovky ale problém je v tom že Arni má dnes podle harmonogramu volno a kategorie longbow dnes nestřílí. Nevadí stejně začíná pršet ,Arniho necháváme v kempu v narychlo zbudované posilovně lopatkových svalů a sami si to jdem vyžrat do deštivého dne. Větve žehrají na mokré opeření ještě celých šípů a netuší že to nejhorší má teprve přijít.

Ohledně tratí a střílení v Confolans už bylo napsáno dost a ještě asi bude ,já napíšu jen své osobní dojmy.Asi jako pro všechny byly pro mě rozčarování vzdálenosti ,měl jsem s tím počítat , trénovat to ale jelikož jsem tomu nevěřil tak jsem se na to samozřejmě vykašlal.Můj problém .Zkušenost to určitě byla ,zastřílel jsem si ,nicméně jsem stále vnitřně přesvědčen že toto není pro mě výzva a asi nic na co bych chtěl do budoucna trénovat .Vrcholný výkon v 3D lukostřelbě je podle mě pravidelně a neomylně trefovat prvním šípem komoru do lovecké vzdálenosti což u tradičních luků je celkem logicky 30m .Přičemž složitost tratě lze komplikovat neobvyklými pozicemi , průhledy , klamy , střelbou z posedů nebo naopak z kleče ….. Ve skupinách ve kterých jsem se pohyboval (pravda byly to skupiny ze druhé ½ startujících )jsem v podstatě neviděl žádný vyrovnaný kvalitní výkon –a celá řada závodníků viditelně měla zkušenosti z podobných závodů. Upřímně jsem nechápal radost ze zásáhů kopyt , ocasů , čenichu, hraničních podstavců …….. jako kdyby pouhé trefení zvířete bylo úspěchem (první dva dny to ale uspech bodově opravdu byl

protože bodový rozdíl mezi excelentní komorovou ranou za 20 b a kopytem nebo ocasem za 18 b je tristní ) 2x jsem byl ve skupině kapitán který má mít rozhodující slovo při posouzení zásahu a nad některými ranami které dle pravidel chtěli střelci posoudit 18 body mi bylo na zvracení – zásah kopyta se šípem skoro v zemi –kdy na 60m lze jen těžko poznat jestli byl dřív šíp v kopytě nebo se odrazil od země –zkrátka styděl bych se za takovou ránu ale soutěživost některých opravdu neznala mezí . Takže muj čistě subjektivní názor –za mě takhle ne . A neodpustím si ještě poznámku –raději na trat v tričku a v sandálech nebo klidně i bosky když to člověk zvládne než to neskutečné procesí židliček,cingrlátek u pasu ,držáčků , všemožných i nemožných rádobypomůcek kdy to někdy vypadalo jakoby si závodník mezi metami stěhovat soukromý bivak na několik dnů .Toto s loveckou lukostřelbou nemá nic společného .

Ale zpět k výletu . Další dny počasí přálo ,bylo horko a kempový vypuštěný bazén přímo nabádal ke koupání .Ještě že je tu řeka a pár velkým šutrů na břehu ze kterých se tam dá hupsnout (nakonec v kempu je bazén tak proč by se Francouz obtěžoval budovat u řeky nějaké molo nebo vstup do vody) Několik účastníku české výpravy se pod záminkou koupání pravidelně exhibovalo nahoře i dole bez na břehu řeky ale s nevalným výsledkem . S jedinou šikovnou Švýcarkou v kempu to ani nehlo ale chlapce to nemusí mrzet ,musela být divná protože ani přes naléhání našeho předsedy se s námi nechtěla opít .Jistý průlom v komunikaci zaznamenal jedině Arni když ji vysvětloval se švýcarským přízvukem kantonu Ponteresina že svůj luk MOBY DICK si vyrobil sám . Obávám se ale že to Arni s přízvukem přehnal a milé děvče rozumělo jenom slovu DICK ( pozn.překladatele –dick pejorativně pyj,čurák , suck my dick –vykuř mi …..)

Večer probíhali v našem ležení pravidelné motivační brainstormy ,často se přidružila i slovenská výprava ,dokonce jsme hostili návštěvu až z ostrova Man a do toho v pravidelných intervalech jak z divadla Járy Cimrmana procházel kolem Kibe s flákotou zmrzlého masa . Po technické přípravě na další den ,těžké večeri s vybalancovaným množstvím proteinů ,tuků ,mikroživin z polní kuchyně šefkuchaře Myšy už jenom pravidelná La Pilula a hajdy na kutě.

Poslení dny už se únavou podepsaly na všech , někteří si z posledních sil ještě strouhali šípy aby měli čím střílet ale naše společné dílo (taky trochu Arniho zásluhou) bylo korunováno uspěchem a my vezeme domů

mistra Evropy IFAA .Sláva ! Slavnostního ceremoniálu jsem se bohužel neúčastnil a využil jsem před 17 hod cestou 2hod.spánku na francouzské půdě . Mistr –t.č.(22hod) již plynule francouzsky mluvící( cognac ,mercí ,cognac ) a IQ větve rozdávají poslední polibky, visitky , propagační materiály,nabídky kursů, kalendáře závodů v ČR,SR …, odznáčky české 3D lukostřelby ,PV IQ60 … jsou prostě k roztrhání a je opravdu čas se již rozloučit . Loučíme se tedy s českou výpravou , slovenskou minivýpravou a vyrážíme zpět na rodnou hroudu.Ve dvě ráno na dálnici se v poslední chvíli vyhýbáme havarii ,zjištujeme stav nabouraných ( krev neteče ,zato alkohol tekl večer asi proudem) takže dokud nás nesrazí další auta pokračujeme rychle dál a nezraněné opilce necháváme jejich usudu .V Praze jsme co by dup a Zlín je už za humny ,takže ahoj , dík a v této

dr Zell