Reportáže

první kolo Českého Poháru 2012-2013

Snad nejobtížnější a pravděpodobně i nejkrásnější závod Českého poháru v Sedmihorkách je opravdu hřích vynechat. Kdo nemá zdravotní problémy a je schopen ocenit dosti divokou přírodu, má tento závod ve svém diáři zašrtnut výraznou barvou.

Pokud se navíc podaří, tak jako letos, aby navíc opravdu vyšlo počasí typické pro babí léto, čeká ho nezapomenutelný zážitek. Vzduch je jakoby živější a voní, slunce hřeje, ale nepálí, les hraje všemi barvami, houby se vzedmou k poslednímu divokému výbuchu životní síly (snad proto se tento závod pravidelně potkává s nájezdem objímačů stromů) a to vše jenom podtrhne dramatickou scenérii Českého Ráje. Kdo chce ostatně vědět, proč se tento kraj jmenuje právě takto, rozhodně ho navštíví spíše na podzim, než v létě, kdy se mezi pískovcovými skalami povaluje žhavý vzduch a davy turistů páchnou potem a odhazují papírky, vajgly a petlahve.

V tomto terénu postavit trať z auta je prakticky nemožné. Každou cedulku, každý fáborek, každý kousek hmoty pro naši zábavu odnesou členové L.K.Chiméra osobně až na místo. Před závodem celé pohoří několikrát projdou a vymyslí trať, která vede úplně jinudy, než minule. Po závodě to projdou ještě jednou a celé to zase odnosí.

Takovéto množství dřiny které vysoce překračuje běžný standart většiny pořadatelů hodně střelců dokáže ocenit a škarohlídi jsou ve výrazné menšině. Prostředí autocampu poskytuje dostatečné zázemí, v restauraci vaří velmi dobře a personál je příjemný a často i pěkný na pohled. I mimo občerstvení poskytnuté v rámci závodu jsou ceny více než rozumné.

To je ovšem jenom taková předehra k tomu, co nás čeká na trati. Rány "na jistotu" jsou spíše vzácností. Ukrutné dálky, ukrutné úhly, často střelce ruší, že musí pozorovat krásy přírody. Terče jsou většinou umístěny opravdu pěkně a je skoro škoda po nich střílet.

Bylo mi líto dvou Němců, které jsem dostal do skupiny, ale byli to očividní začátečníci na takovouto trať duševně nepřipravení. Ačkoli to byli moc sympatičtí lidé, byli tak traumatizovaní že ztráceli čepice. Navíc nás dohnala dvoučlenná skupina Miki (dost slušný střelec) a Kibe cepovaný v ztyršovém stylu. Ale nesli to hrdině a závod moc chválili. Rys do kopce byl opravdové peklo.

Po príma obědě bylo velmi pěkné vyhlášení které plynule přešlo ve vyhlášení Českého Poháru (tímto důrazně vyzývám výherce, aby si vyzvedli poháry). Pak ještě Valná hromada, která tentokrát proběhla v přátelské atmosféře , kde jsme nastavili další směřování Českého Poháru a dotažení velikých myšlenek Petra Mikeše, kterému držíme palce.

Rovněž tímto děkuji Marcelu Drabinovi za vytvoření loga a zmizel dříve, nežli jsem ho stihl pocelovat.

Michal Sodja