Reportáže

Znovu po dvou letech na setkání lovců v Saint Otzenu

Již déle než 20 let se v Bavorském Saint- Otzenu nedaleko Flossenburgu setkávají tradiční lovci lukem . Jarní Randezvous je vždy na konci velikonoc, což bývá konec května a začátek června, Bavorsko má církevní prázdniny a protože Velikonoce jsou svátek plovoucí, je to pokaždé jindy. Na setkání se tu a tam objeví vcelku významná osobnost. Například několikrát zde byl k vidění editor časopisu Primitive Archer, nebo německý Byron Ferguson P.O.Stecher. O nás ani nemluvě

Předloni jsme zde byli s Robertem Ježdíkem a bylo velmi ošklivo, loni setkání kolidovalo s ME a letos jsme vyrazili s Dr. Szellem (dříve Sovou) a jeho dvěma syny . Počasí bylo naopak úmorně pěkné.

Z Prahy jsme vyrazili v jásavé náladě a u Žebráku předjeli autobus cestovky Korádo. Přesun do Bavor proběhl bez navigačních chyb a jakýchkoli potíží  . Cesta Praha- Saint Otzen trvá zhruba dvě hodiny, cesta Zlín- Praha asi 4 hodiny. Příjezd na tábořiště krásně v podvečer, vítání se, táborák atd. U ohně seděl Američan Jesse na hromadě pazourků a obsidiánu a předváděl výrobu nemoderních, ale romanticky poutavých zbraní a nástrojů. K večeři byly různé produkty vyrobené v Dutch Owenu, hrnci který dobyl Divoký Západ. Bylo to velmi chutné. Trochu mě zarazila výše plamenů z táboráku pod plachtou, ale plachtě to údajně nevadí. Ve stodole , kde je jídelna a hnízda jiřiček bohatýrský Bavor promítá obrázky z výpravy do Namibie.

S Dr.Szellem (dříve Sovou) jsme se jali zabývat antropologickou a etnografickou odlišností Bavorů od Čechů a Moravanů. Zřejmě je zde zvykem ukládat energii na zlé časy u žen od pasu dolů, u mužů od pasu nahoru. Povahy jsou přátelské a nám blízké.

Ráno měl pan Prezident Alois zřejmě vtipnou řeč a pak se střelci rozptýlili na dva okruhy. My začali na lesním okruhu červeném ve složení: prezidenti Mýša a Alois, děti Szellovic (dříve Sovovi), Američan Jesse Eastman a Dr. Szell (dříve Sova). Vedro jako v peci již od rána. Začali jsme na sestavě králíčků a lišek. Střelec si může často vybrat , případně si střelit další terč z pouhého furianství. Ráno jsme byli s Dr. Szellem (dříve Sovou) střílet na plechovku od piva a jelenovi do oka, takže mi pár šípů zmizelo v rozstřelové loučce, což furiantoví poněkud tlumilo. Přesto střílím napřed králíčka soutěžního a pak králíčka za rozvětveným stromem. Následuje černý medvěd ze skály dolů a vysloveně živý obraz. Kompozice loveckého tábora se shelterem a dvěma pískacími kuřaty pro pejsky zavěšenými na větvi. To celé pozoruje medvídek škůdce, který je terčem.

Prakticky každá pozice je lovecká a počítají se pouze zásahy vitální zóny. Dle našich zvyklostí šestnáctky. Střelec má tři pokusy a s počtem výstřelů klesá bodová hodnota.

20,16,10, out.

Řada terčů je vysloveně lahůdkových. Střelecké pozice jsou vesměs stabilní, pohodlné , ale občas bylo potřeba si kleknout, nebo se vyklonit , aby si střelec našel výhodnější dráhu pro šíp. Doktor Szell (dříve Sova ) s tureckým lukem Saluki podává vynikající výkony. Celá Česká výprava reprezentuje velice vzorně.

Krásná střela byla kamzík přez vodopád. Uprostřed vodopádu volavka. Volavku si střílím z čiré euforie i volavku- hřbitov šípů. Při bližším ohledání zjišťujeme, že u kamzíka není v bodované zóně nikdo, protože ji má malou a trochu jinde. Ani u volavky nejsem v komoře (nikdo jiný ji nestřílel) . Je to nádhera . Dokonce nás na bicyklu míjejí dvě Bavorky které nemají paleolitické tvary, protože je jim tak 14 let.

Oběd je lehký a vyrážíme na modrý okruh. Ten je veden v lese plném potoků a bystřin. Stejně jako dopolední střelba, i modrý okruh je poměrně dlouhý. Němci očividně netrvají na tom, že každých 20 metrů musí být terč dostupný autem. Když je někde hezká pozice, tak se prostě 200m projdete. U kompozičně mimořádně pěkných terčů je cedulka- tuto střelu pro vás připravil……Střely nejsou většinou nesmyslně daleko, ale lovecky realistické. Střelba je pouze pro tradiční luky, takže se střílí z pozic pro tradiční luky obvyklých a na vzdálenost, kdy se dá vitální zóna zasáhnout s jistotou.

Bohužel nové terče SRT nejsou úplně nejvhodnější a u střel na obzvláště malé terče si poškozuji několik šípů, ale to nevadí. Přeci jenom mám luk s výstřelovou rychlostí přes 200 fps a dopadová energie je strašlivá.

Krásně strávený den je možné završit sprchou ve venkovní koupelně, což je velice příjemné. Po takto namáhavém a horkém dni je vynikající bavorské pivo vysloveně požitkem a zaslouženou odměnou. S Dr. Szellem (dříve Sovou) dokonce krátce usínáme a na večeři ho musím budit. K večeři pečený divočák s brusinkami a nezvyklými koulemi. Asi knedlíky, ale jsou mazlavé i uvnitř. Přesto vynikající.

Společnost není soutěživá , ale přesto prezident Alois vyhlašuje tři nejlepší výkony, takže pomyslné zlato míří do Solopisk, hrdé základny Větví.

Pak je ještě tombola. Losovány jsou předměty užitečné, i vyslovené nesmysly. Prezident ovšem dokáže v plamenném projevu vychválit všechno. K všeobecnému veselí vyhrávám praktickou a vkusnou zapaspartovanou fotografii spoře oblečené primitivní lukostřelkyně která stojí na řezačce na asfalt Stihll. Dr.Szell (dříve Sova) vyhrává lahev čínského švestkového vína. Slzy dojetí nám smáčejí tváře ještě o půlnoci, zvláště když kolekci germánského umění doplní ještě podobná fotografie, tentokrát s křovinořezem. V noci propuká hrozivá bouře, která strhává některé stany.

Ovšem ráno se udělá zase pěkně a zatímco lovci si jdou projít ještě jeden okruh s loveckými hroty, my se loučíme sokolským NAZDAR a uháníme do Čech. Odpoledne pod dozorem dojatého Napesky věším obě trofeje v klubovně, doktora čeká ještě jízda do Zlína.

Celá akce má mimořádně přátelský charakter. Žádné hotely bažící po výdělku, nápoje většinou v řádech centů, pivo 1.5E, snídaně 3E, vydatná večeře 4E. Večer se žvaní u táboráku, střelci bydlí ve stanech, přístřešcích , típích, jurtách, paďouři a astracháni v karavanech. Mimořádně příjemná společnost a očividně se mají rádi. Když někdo přiharcuje zdaleka , je to velmi vysoko hodnoceno.

Jsme velice vděční za možnost se tohoto mimořádného setkání zúčastnit