Reportáže
Světové setkání tradičních lukostřelců ve Francii
Festival tradiční lukostřelby Ile de France
Posted By Mysa on 16.9.2013
Do Ermontu na sever od Paříže vyrazili letos Češi ve složení Michal Sodja z klubu Pražské Větve a nezařazený Jan Řehořovský, proslulý výrobce dřevěných luků.
Klub Ermont zorganizoval mezinárodní setkání s několika soutěžemi v tradičních disciplínách. Setkání pořádalo ACAE,WTAMF a sdružení Pays de France. Podpořeno bylo městem Ermont, departmentem Val d´Oise , aglomerací Val di Foret a regionem Ile de France. Zahraniční střelci byli hýčkanými hosty pořadatelů.
Pozvání přijali (kromě Čechů ) Angličané, Španělé,Němci, Holandsko , Řecko , Maďarsko a Taiwan. Okamžitě po příjezdu se všichni postupně zapojovali do tréninku tradiční Francouzské terčové střelby „Bersault“. Tato pohříchu Francouzská specialita má několik podob a střílí se déle než 800 let. Soutěž probíhá na specielně k tomu konstruované střelnici, zvané „lukostřelecká zahrada“. 54metrů od sebe jsou umístěny dva kruhové terče o průměru 45cm. Střelci střílí jeden šíp tam a zase zpátky. Největší poctou je zasáhnout střed terče (noir) o průměru 4cm. V tu chvíli se celá střelba přeruší a proběhne obřad velebení střelce. Vysoká obřadnost je ostatně pro Francouzskou tradiční lukostřelbu typická.
A tehdy byly zahájeny vlastní hry. Zástupci klubů a zemí se chopili praporů a vedeni kapitánem střelnice postupně prošli kolem obou terčů a pozdravili je. To je ostatně jediná příležitost, kdy se smí vkročit do vlastní střelecké aleje, tzv, cesty králů. Jinak se chodí po zvláštních chodnících vedených vně aleje.
První střílenou disciplínou byl pohyblivý terč. Je to disciplína stará a střílená pro zábavu. Terčem je zavěšený model prasete a střílí se na 30m. Tady Češi naprosto dominovali díky nadstandardní rychlosti luků a vhodné střelecké technice.
Druhý den dopoledne proběhl společný výlet do Crépy en Valois. Zde se ve středověkém hradu ze 13.stol. nachází proslulé muzeum lukostřelby. Pro každého zapáleného lukostřelce je návštěva takovéto svatyně naprostou rozkoší. Je zde k vidění prakticky cokoliv , včetně technických kuriosit. Jeden sál je věnován Francouzské lukostřelecké tradici a její symbolice, včetně svébytného projevu Buquet Provincial (průvody s vázami a květinami) a množství mobilních sv. Sebastiánů. Muzeem prováděla sympatická dívka paleolitických tvarů, která uměla francouzsky.
Na dohled od hradu je samozřejmě lukostřelecká zahrada klubu Crépy en Valois. Jak je v kraji zvykem.
Odpoledne jsme byli rozvezeni do různých lukostřeleckých zahrad a proběhla soutěž v Bersaultu. Střílelo se 40 šípů . Otevřeny byly dvě kategorie. Luk tradiční a luk s oknem. Vítězem byl vyhlášen Španěl Tewfik Ibrahim, který jediný zasáhl noir. V lucích s oknem zvítězil Jean – Marc Oeconomos z klubu Ermont, který měl nejvíc bodů. Disciplína mne stála pět šípů, protože izolační materiál Stramit , oblíbený ve Francii pro výrobu terčovnic, je velice nepřátelský ke kombinaci dřevěný šíp- rychlý luk. Přesto jsem nesl lámání hrotů v terčovnici statečně a platil disciplinovaně pokuty za hrubé kletby
.
v noci po večírku jsme se jeli podívat do Paříže
Ráno se jelo do obce Messelan, kde byla realizována „střelba na papouška“ a „střelba ku vlajce“. Na louce z máty peprné byly vztyčeny spolkové tábory a občerstvovny a také 3 tyčky vysoké cca 20m. Na vrcholku každé tyčky sedí malinkatý ptáček a kymácí se . Střelec od paty tyče, proti slunci, střílí jeden šíp kolmo vzhůru. Všichni střelci odevzdají po jednom šípu a jsou vylosováni v jakém pořadí budou střílet. Kdo první zasáhne ptáčka, je vyhlášen KRÁLEM TURNAJE. Zde se to poštěstilo Yu-te Odin Linovi z Taiwanu. Tento borec explodoval ptáčka a celá louka začala jásat a křepčit. Gratulace nepraly konce a za přítomnosti všech praporců (včetně českých zástav) byl slavnostně dekorován a jeho jméno zaneseno do starobylé knihy věnované Ludvíkem XIV. Opravdu zážitek. Šťastlivec byl hrdinou dne, večera i noci. Velice často a hodně se křičelo Vive la Roi, což znělo trochu jako VRÚ a králi se připíjelo. Tento se soustavně děkoval, neboť Taiwanci jsou velice zdvořilí.
Po pikniku bylo stříleno ku vlajce. Záměrně nepíši clout, protože na rozdíl od Anglie (kde je disciplína domovem) zde mohly střílet všechny typy luků, ne pouze longbow. Vzdálenost je stejná- 165m pro muže a 125m pro děti, ženy a střelce postižené líným lukem. Ale není pravidly nařízen vysoký oblouk. To jsem zjistil tak, že jsem se nabodl na šíp z compoundu cca 50m před terčem. Byl téměř vodorovně v trávě a mátě. Totéž se stalo ještě Angličanovi a Němci. V Anglii šípy zabodlé pod úhlem menším než 45°nejsou započítávány. Disciplínu hodnotím jako krajně obtížnou. Lehký vítr šípy někdy odvál trochu stranou a pro luk s dostřelem hodně přes 200m znamená střelba na 165m podobný proces, jako když dítě pouští gumičkou bábrlata. Ale zábava je to veliká. Pořadí u mužů- 1.Jurgen Junkmans (Německo) 2.Richard Hornsby (Anglie) 3.Michal Sodja (ČR).
Během následné debaty o živé tradici jsem naučil místní muže plést pomlázku, jejíž užití a genderová nevyváženost vyvolaly všeobecné nadšení.
Večer ještě proběhl závěrečný večírek a Holanďan Decker dostal hobla, protože měl narozeniny.
Ráno jsme měli trochu drsný zážitek, když ČSA otevřeli přepážku až 40 minut před odletem a odmítly přepravit longbow jako zavazadlo. Než jsme našli kde zaplatit přirážku , vysvětlili překvapenému personálu proč a prošli bezpečnostní kontrolou, tak nám málem letadlo odletělo do Prahy. Vcelku jsme se shodli, že jiná letecká společnost bude pro příště vhodnější.
Nicméně ani tato černá tečka nepokazila velice hodnotný střelecký zážitek a vzácný kontakt se živou tradicí. Francouzi mají střelecké společnosti od 9.stol. a některé stále fungují. Například klub Soissons.