Reportáže
Vlhká expedice v kataklyzmatickém počasí
Lákavá nabídka od Mýši zněla vloni jako pohádka – někde za západní
hranicí leží místo, kde dělají nejlepší a nejhezčí 3D závody, co našinec
může vidět. No a když letos Mýša ohlásil, že pojedou asi dvě auta, řekl
jsem si, že to zkusím také.
A o co vlastně jde? Prý tam staví
terče do těch správných a hezkých loveckých pozic (což po zhlédnutí
fotek z letošního závodu pana Bodnika v Černém lese u Eisenbachu může
znamenat lecos…) z kopce, do kopce, přes křoví apod. A v neděli to
všechno vrcholí loveckým kolečkem – střelbou na terče šípy osazenými
loveckými hroty! Bodování je taky zajímavé – počítá se pouze komora
(zvětšená osmička) a smrtelný zásah (zvětšená desítka). Při zásahu jiné
části těla se střílí v sobotu další šíp za míň bodů, v neděli se odečítá
20 bodů (komora je za +20 bodů) a aut je za mínus -10 bodů (tady aut
body žere…). No prostě výzva jak hrom, což pochopí asi jen ten, kdo si
alespoň něco přečetl o střelbě loveckými hroty.
Podle proběhlé
korespondence jsem počítal, že z Čech nás tam bude minimálně pět, ještě
ve čtvrtek si u mne Houžva objednal dva lovecké hroty, protože jsem z
gůgl-překladu německých propozic zjistil, že jsou povolené pouze
dvoubřité a nikoliv trojbřité, které jsem si já i Petr doposud chystali…
Mýša dal vědět, že do St.Ötzenu/Flossenbürgu dorazí odpoledne. Jaké
bylo mé překvapení, když ještě v šest večer jsem na louce se stany u
stodoly přeměněné na luxusní jídelnu postával jen já sám. A to se už
podle programu podávala večeře… Mýša dorazil i se synem Krutihlavem asi o
půl hodiny později, než hlásil do telefonu těsně před Rozvadovem, a
vykřikoval pořád jen něco jako “umlajtung, umlajtung”. Nikdo další z
Čech už nepřijel.
Sobotní ráno bylo neveselé –vlhké a zatažené,
ostatně v Hradci asi taky. Po uvítání prezidentem TJBD Aloisem a
bezpečnostních instrukcích od Petera, následovala ukázka sebezáchrany
tonoucího leteckou plovací vestou na figurantovi Johannovi. Všechny nás
suchý bavorský humor zahřál. S Mýšou a Krutihlavem jsme vyrazili na
červený okruh, ale díky neznalosti německého jazyka jsme hned první terč
(rysa) stříleli dost nablízko, protože jsme nevěděli, že si můžeme
vyšplhat na skálu. Místo toho jsme pak jinde (u krocanů) šplhali na
opravdický posed jako na alternativní metu. I u dalšího terče - dravec v
letu útočící na koroptev, jsme stříleli na „oběť“ čili koroptev a
nikoliv na škodnou…dravce. Chyběl nám nějaký místní průvodce a znalec
poměrů. Inu, nejsme lovci a naše pudy jsou spíše ochranářsko-ekologické.
Dravci jsou přeci chráněni, že. V podobném duchu a v neslábnoucím dešti
proběhlo celé dopolední kolo, střílelo se skrz větve (prezident Alois:
„Šíp s 200grainovým loveckým hrotem si cestu proseká…“), na malé
prasátko-selátko (prezident Mýša: „Tady se loví jen selata, to vím od
minule…“) a lišce jsme „střelili“ zajíce před nosem.
K obědu ve
stodole nám zadulo kvarteto lesních rohů (možná loveckých či
mysliveckých) a po něm následovalo odpolední kolo, tentokrát na modrém
okruhu. To jsem ale absolvoval už sám (z Čech), protože Mýša dal vybrat
Krutihlavovi, zda si střelí i odpoledne jako já a nebo pojedou domů. A
protože Krutihlav byl značně promáčený, jeli domů a já jsem se
„upíchnul“ do výrazně větší skupiny střelců – 4 ženy (a dívky) a dva
muži (pokladník TJBD Michael a Alfons). V tomto počasí vyloženě „rychlá
záležitost“.
Skupinka byla dosti různorodá, hlavně pokud jde o
umění střelby a stylů střelby, takže víc času nám zabralo hledání
dřevěných šípů po okolí terče. Kupodivu nejmenší problém s hledáním byl
na jedoucím praseti, kde byla dopadová zóna výrazně nejširší. Jak jsem
pochopil, za normálních podmínek se polední pauza s obědem odehrává u
potoka v údolí, protože okruhy tvoří osmičku a druhá polovina šplhá po
skalách ve stráni na opačné straně. Letos, bohužel, se potok rozvodnil a
zaplavil i les v údolí a tak se všechno odehrávalo jen na jednom svahu.
Poznámka:
dřevěné šípy zmiňuji schválně, protože je potřeba zde říci, že TJBD má
zvláštní pravidla. Střílí se POUZE dřevěnými nebo duralovými šípy,
karbony jsou zakázané! Takže i reflexní luky střílí dřevem…
Večer
ve stodole, po vydatné večeři – kančí maso s knedlíkem a brusinkami –
proběhlo obdarování všech účastníků náhodně vylosovanými suvenýry a
posléze vypukla dlouho očekávaná tombola. A nebyly to jen samé
drobnosti, posuďte sami: dva lovecké nože, toulec z jelenice indiánského
střihu, porcelánové bavorské krýgli na pivo s „cínovým“ výčkem, poukaz
na slevu u německého lukaře za 120 euro, poukaz na slevu v americkém
e-shopu za 100 dolarů, dřevěná stylová sedačka k ohni z třešňového dřeva
a první cena – poukaz na víkendový pobyt na horské chatě. Inu,
Traditionelle JagdBogenschützen Detschland letos pořádal výroční
20.setkání. Po tombole k poslechu zahrála rodinná country kapela „Leave
Traces“.
Celou noc na neděli pršelo, dul silný vítr a ráno bylo o
takových pět stupňů méně než včera. Ale nepršelo! Už to vypadalo, že po
snídani ani nikdo nevyrazí zastřílet si, ale pár se nás našlo. Pár,
tedy slovy jedenáct. Někteří se vymluvili na mokré oblečení (Linde),
některé zmohl alkohol (Alfons). Kupodivu dorazila i tři děvčata ze
včerejška. Já jsem byl poctěn a „mohl“ jsem jít se sekretářem
Karlheinzem a lovkyní Tanjou (nejúspěšnější výherkyní včerejší tomboly).
Jak jsem už zmínil na začátku, do nedělní výbavičky patřily šípy s
loveckými hroty. Na dotaz, jak moc často TJBD mění kvůli tomu terče, mi
Karlheinz odpověděl, že po jednom jediném turnaji za rok to zase není
tak špatné. TJBD prostě dělá jen tento jediný turnaj – rendezvous, ale v
podstatě to ani turnaj není, protože se sice na začátku rozdají
bodovačky, ale nikdo už je nevybírá a nevyhodnocuje. Prostě se jednou
ročně sejdou na skoro celý týden (!) na téhle louce, postaví stany a učí
se vyřezávat 3D terče, pracují s kůží, učí se ladit šípy, používat
lovecké posedy a vůbec si to asi dost užívají. Večer si pak ukazují
obrázky, kde kdo byl lovit lukem (třeba krokodýla na Floridě…).
Díky počasí byl program ochuzen o několik zábavných hříček (…šťastný šíp Robina Hooda),
zkrácen a ukončen už okolo nedělního poledne. Tak třeba příště to vyjde.
Cestou domů jsem u Plzně potkal hasičský náklaďák s pískem…začalo se pytlovat.
……….
PS. Do příště si musím pořídit a přibalit holínky, jen deštník nestačil.
………
PPS. Teď asi nebudou moc holínky na výběr…
obrázky zde
https://picasaweb.google.com/103931666564400379841/20130601_TJBDStOtzenGER