Aktuality

Jak to bylo v Pakraci.
Pakrac je městečko s 10 000 obyvateli asi 20 km od hranic s Bosnou. Za války, která byla před 20 lety, se tu dost střílelo. To je dodnes vidět, protože snad každý třetí dům má fasádu prostřílenou pěchotními zbraněmi. Musím zde poznamenat, že to působí dosti depresivně. Nic méně hned za Pakracem se terén zvedá do zalesněných kopců až do výše 650 m nad mořem, kde se nacházel i cíl naší cesty - lesní restaurace Omanovac. Zde po dávných bojích nebyla ani památka a byl to takový malý ráj na zemi s úžasným výhledem do dalekého kraje.
Naše seznámení s regionem nezačalo nejlépe. Omanovace jsou u Pakrace dva a navigace nás neomylně dle platných Marfyho zákonů dovedla do toho druhého, kde se nic nedělo, ani nekonalo. Když jsem v Pakraci zahlédl cedulku 3D, myslel jsem, že je vyhráno, ale cedulky ještě ve městě došly a když jsem se do Pakrace vracel po čtvrté, souhlasil jsem nakonec s návštěvou místní policejní stanice. Na místo určení nás nakonec navedl policejní doprovod ( zástupce místní policie Ivan byl velmi příjemný a vstřícný a ochotně nám pomohl). Záhy jsme zjistili, že podobné problémy s navigací na místo měli téměř všichni účastníci soutěže, snad jenom posádka druhého českého vozidla „Libichováka“ si ušetřila spoustu najetých km díky naší navigační sms.
Účast na soutěži byla nakonec vyšší, než se původně předpokládalo ( něco kolem 150 střelců). Především kategorie kladek byla silně obsazena a tolik kuší jsem taky v životě neviděl. Moje kategorie TRRB byla sice pouze osmičlenná, ale záhy jsem zjistil, že množství je zde nahrazeno kvalitou a snad ještě nikdy jsem nestřílel v tak výkonnostně vyrovnané skupině. Velmi podobné to měl Pepa mezi veterány a Věra s Lenkou v BB. Pavlovi Vinšovi se mezi muži v BB na první pohled nedařilo, ale vzhledem k tomu, že stál poprvé před evropskou špičkou v této kategorii, je to pro něj velmi cenná zkušenost, která ho určitě bude motivovat v jeho cestě luku.
Užili jsme si rovněž extrémních teplotních rozdílů, kdy první soutěžní den se teplota pohybovala od 30 do 35 stupňů, následně v noci přišla pěkná buřina a teplota rázem klesla na slabých 15 stupňů, k čemuž se ale přidala poměrně slušná vlhkost, takže člověk si nebyl jist, jestli se potí díky bundě nebo se na něm sráží mlha. Pouze třetí den bych považoval počasí za tělu příjemné, dalo by se říci za zcela luxusní.
Tratě byly nakonec postaveny pouze dvě A a B, takže jsme jednu trať absolvovali dvakrát s mírnou obměnou pozic ( krátké rány byly většinou změněny na středně dlouhé). 3D terče byly všechny od Elevena a zcela nové, takže i přes vysokou účast kladek a ještě destruktivnějších kuší vydržely v dobrém stavu po celé tři dny soutěže. Rány byly vesměs velmi pěkné s využitím terénu i lesního porostu, aby střelce pokud možno co nejlépe zmátly. Bylo vidět, že pořádající klub věnoval postavení tratí mnoho energie, která jim pak trochu chyběla ve vlastní organizaci soutěže. Zde je potřeba poznamenat, že i organizace se každým dnem zlepšovala, takže pokud by soutěž trvala déle, asi by to dotáhli k dokonalosti.
Co se úplně nepovedlo, bylo vlastní finále. Večer před finále byla oznámena a následně v restauraci Omanovac vyvěšena změna pořadí. Původně měly finále střílet družstva od 12 hod a od 15 hod jednotlivci a náhle to bylo obráceně. Druhý den po troše spěchu a vzájemného nahánění jsme byli včas v centru města (finále se střílelo zcela nezvykle v mírném kopečku před křesťanským kostelem v centru Pakrace) jenom proto, abychom se dozvěděli, že je vše při starém a družstva střílí první. Vzhledem k tomu, že teploty ve městě opět překračovaly 30 stupňů a chybělo jakékoliv sociální zázemí, bylo čekání na finále doslova malým očistcem. Nakonec jsme vše ve zdraví přežili a dočkali se vyhlášení a závěrečného příjemného překvapení v podobě velmi chutného fazolového guláše. Všem zmatkům dala korunu informace, že náš kladkař Bombuškár, který ve finále vyhrál rozstřel o třetí místo, byl nakonec „odsunut“ na čtvrtou pozici a rozstřel nebyl uznán za platný. Navzdory pravidlům a vyhlášeným výsledkům si ho budu pamatovat jako třetího na ME HDH 2015 !!!
Vzhledem k tomu, že naše skupina „bydlíkářů“ nijak nespěchala s odjezdem, zúčastnili jsme se nočních oslav v místním klubu, kde jsme kromě hojných tekutin načerpali i něco zajímavých informací:
Lukostřelecký klub v Pakraci , který se jmenuje „KUNA“ byl založen několika místními nadšenci před šesti lety. Začínali se třemi zapůjčenými Samiky a pochopil jsem, že do dneška mají trochu problém s výstrojí i výzbrojí. To byl asi hlavní důvod, proč nikdo z Chorvatů nestřílel TRRB ( prostě na to nemají luky). Aktuálně mají 15 registrovaných členů a asi 10 dalších, nicméně asi před rokem dostali od Chorvatské vlády část pohoří nad Pakracem (nerozuměl jsem přesně, jestli 25 ha nebo 250 ha), takže pokud se budou rozvíjet tempem jako doposud, ještě o nich uslyšíme a pravděpodobně se k nim budeme rádi vracet…
Petr Máďa